vejkend

v patek v klidku to bylo dobry. jako koncert. ja zas trochu neustal svet kolem, tak sem byl trochu otravenej a mozna otravujici taky. ale na to uz bych si mel asi zvyknout.
v sobotu sem jel do praglu na sedmicku. touble vs glue a railcars me nadchli, islands trochu nudili. lidi hodne, takze stres, ale prisli naky kamosi, tak to bylo fajn.
v nedeli sme sli odpoledne na warhola do rudolfina a vecer zpatky na sedmicku. wavves a future islands. wavves uplne bozi. pank jak pica, fakt me to bavilo, az mi to prislo kratky, coz se mi nestava casto. a future islands me vylozenej nadchli. emicko, ktery sem fakt necekal.
bylo to hezky.

let the trees to undress all their leaves onto me

chtel bych, aby uz byl patek a vikend. abych si konecne povesil ty plakaty co mam par tejdnu doma. abych nemel stres z lidi kolem. aby se na me kamosi nenasirali kvuli picovinam, pac to ten stres jeste zvetsuje. aby ta zima sla konecne do pice. at uz je flaf. atd.
tesim se na koncert fake plastic trees, pavilon m2 a river for sale, islands, railcars a trouble vs glue a wavves a future islands. tesim se v breznu do berlina. na prazdniny, na srpen v brklnu.
a pristi stredu mam narozky.

a nejlepsi kapela tedkonc je BARR.

tohle neni domov

no, tak konecne ten vosklivej rok 2008 skoncil a ja fakt doufam, ze tenhle novej bude aspon trochu lepsi. osmickovej byl fakt asi nejhorsi rok vubec, z (asi velky) casti si za to muzu sam, ale to je jedno. na picu byl z hrozne mnoha duvodu, ktery tady vypisovat nebudu, pac na ne radsi nechci ani vzpominat. jediny fakt dobry, byl fakt skoro celej prosinec. zacal koncertem parenthetical girls, ten byl fakt paradni. dal to byl uplne nejlepsi vejkend s koncertama s table v pardubicich, hradci a olomouci. ten mi zas na druhou stranu prines takovy podivny smutny stavy, s kterejma bojuju do ted, ale stalo to za to asi. tejden po tom byl na picu, ale pak prisli deerhoof v meetfactory. vanoce nic moc, ale silvestr asi nejlepsi vubec. to bylo fakt silene bozi, ze to snad ani nejde popsat. jenom bych si uz asi nikdy nemel poustet chada vangaalena v tomhle stavu, pac to nedopadlo moc dobre. jinak nemam slov.
ted ten novej vlastne nezacal vubec spatne. zacal totiz na moste na andelu. a jak na novej rok, tak po celej............

debil

je mi hrozně smutno a nevím, co s tím dělat.

a taky by mě dost zajímalo, kdo všechno čte tenhle blog. tak mi třeba napište mejl.

i like you so much and i know that you like me, but i couldn't be your hero...

YOU ARE MY HERO!!!!

presne tohle se mi stalo letos v unoru, kdyz sem delal koncert rivulets. z toho sem se dostaval asi tejden pak. z tohodle vikendu, kterej byl uplne nejlepsi za dlouhou dobu to bude trvat asi dlouho. vcera vecer me to uplne zdrtilo vsechno. rek jsem par veci, co jsem si nemyslel, ze nekdy muzu rict vubec nahlas nebo tak. ale asi to pomohlo. takovej ocistec.

table sou nejlepsi. vsechny tri koncerty, co jsem ted videl. clark kent me teda dojmul pokazdy, a mnohem vic nez jakejkoliv song od conora. proste nejlepsi.

PARENTHETICAL GIRLS!!!!!!!!!!

hele jako fakt premejslim, jestli to nemam povazovat za nejlepsi koncert letoska.... vcera parenthetical girls na sedmicce..kdyz sem prvne slysel tu novou desku entanglements, tak sem se fakt bal, co z toho bude. ale zive to zni uplne genialne a tu desku ted sjizdim taky furt. navic zahrali vsechny moje oblibeny.. i was the dancer, daughter/disaster, avenue of trees, love connection pt. 2.... no proste sem fakt nadcenej. o koncertu sem nepsal uz dlouho, natoz aby me nakej fakt bavil... vcera jo. celej. nejlepsi, nejlepsi, genialni, vicnezskvely.

...

chtel jsem sem ted neco napsat, ale vsechno mi prijde jako strasna picovina.. psat sem to, co se ted deje. proste je to se mnou spatny a kdyz rikam, ze se mam dobre, tak kecam, pac nechci, aby to nekdo rozebiral. krome mozna par lidi, ale stejne jim to sam nikdy nereknu. s lidma se ted bavit skoro nedokazu, pokud nejsem na sracky. mam problem jit ven z bytu. serou me lidi. hrozne moc. sere me okoli a tak vsechno, chtel bych vypadnout, ale hrozne se bojim, ze zadny takovy misto, kde by se mi libilo zit neni... delam si hrozny plany, ale vzapeti se na to vyseru, protoze to pro me najednou nema smysl. mozna nejsem vubec v nicem dobrej. lidi jako ja je asi strasne moc, tak jakej ma smysl se o neco snazit...dockam se nekdy, ze se mi neco fakt povede, budu stastnej dyl jak par hodin.. proste zbavit se tehle zasranejch nalad. ted se fakt nemam na co tesit. v nejblizich dvou letech, fakt nevim, co mam delat, abych to prezil. mam spoustu planu, ale uz ted vim, ze stejne nejspis nevyjdou...vsichni mi sice rikaj, ze sem jeste mladej a mam na vsechno dost casu, ale to se prave bojim, ze nemam...

dny

ve ctvrtek sem se mel hrozne dobre. myslim vecer v meet factory na xiu xiu, pavilon m2 a tak. nejvetsi zasluhu na tom mel ale chlast. pekne sem se opil, takze vsechny zabrany sly stranou a ja se moh zase pekne ztrapnovat tim, ze sem do vsech moh hustit nejake ty svoje picoviny. nastesti si skoro nic z tech kecu nepamatuju, takze mi neni trapno. vysral jsem se na to jet domu, coz bylo jedine dobre. kazdy rano, kdyz se probudim v praze nebo vlastne i nakym jinym meste mimo domov, tak mam zachvaty smutku, ze se mi nechce zpatky. tentokrat sem na nic takovyho nemel cas, pac mi bylo blbe a dopoledne sme si zkracovali stehovanim italskyho nabytku. ale stejne navrat nebyl lehkej, i kdyz ve vlaku zas na smutneni nebyl cas, pac celej vlak byl nacpanej deckama vracejicima se z vejletu z prazsky zoo. par se jich narvalo i k nam do kupecka. celkem bych chtel, aby mi bylo znova deset a jedina moje starost byla kristyna komarkova, co se na nas sklebila pres vokno.
doma je to ted blby. nemyslim jako primo doma, ale jako v pardubicich. ja fakt nevim, jak to tady jeste ten rok a pul vydrzim. me hrozne ubijej jako ty stereotypy. kazdej den ta sama cesta, ty stejny sracove, porad dokolecka. skolu sem si vybral hrozne blbou, to uz tedka vim jiste, ale myslim, ze na ostatnich by to nebylo vo moc lepsi. vsechno zkurvej ty lidi. ja to mesto mel driv taky celkem rad. vlastne i ted to neni spatny, dokud nepotkam nekoho. co me o prazdninach okradli v tom vlaku, tak jsem pak asi dva mesice nikam nesel, a tim se mi brutalne zhorsila ta moje fobie z lidi, takze je to fakt desny. sice ted uz se to zase trochu srovnalo, ale stejne mam furt problemy chodit i normalne po ulici. vono kdyz na me kazdej jenom blbe cumi (v horsim pripade pokrikuje), tak at se mi kurva nikdo nedivi.
stejne se vidim, jak ted porad vykladam, ze se tesim, az budu moct vypadnout, ale pak az na to prijde, tak nevim. ale z tech pardubic doufam zmizim.
proste je to ted celkem v hajzlu mno. je tolik lidi, s kterejma bych chtel travit vic casu, ale to cestovani je desny. tady mi ted zbyli (asi) dva.
mno nic, proste je to vsechno celkem pruda a vyser, ze ani moc nemam radost z myho novyho macbooku, po kterym sem tak dlouho touzil. ja vim, ze je to uz asi celkem nuda furt cist o nakejch trapnejch depkach a tak, ale od toho ty blogy sou ne, he.

a v sobotu pojedu na klidek, pekne se zas opiju a bude mi dobre!! ja se fakt tesim. cus

goobye fun

v itunes mi ted zacali hrat european translation of. vzpomnel sem si na jejich koncert v ponorce nekdy prej dvouma rokama. zpevak zpival pres moje kombo a nebyl vubec slyset, kapela do ponorky dotahla nekolik lampicek. bylo to pekny. to me koncerty asi jeste bavili. je to uz dlouho. ted si rikam, jakej ma smysl nekam jeste jezdit. stala se z toho celkem rutina. koncert me prestane bavit po deseti minutach, stoji to strasne penez, navic toho casu ve vlaku a tak. a den po tom (nejmin) pak mam depky, ze uz je to zas vsechno pryc. jediny, co me tam posledni dobou lakalo bylo to, ze sem potkal vsechny ty fajn lidi. chvili s nima pokecat a pak zas spechat na vlak zpatky do toho píčova. a problemy s vlakama sem popisoval uz minule. na nejaky jezdeni trikrat tejdne na vystavy jako minulej rok muzu v klidu zapomenout a vlastne ani nevim, jestli me to sere. z podzimnich trech prdeli koncertu pojedu asi jenom na ty xiu xiu, a to spis jenom kvuli tomu, ze tam budou asi vsichni koho bych chtel zas po dlouhy dobe videt.

motherfucking everything

zrovna ted neni nic, co by me aspon na chvili vytahlo z tech sracek, ve kterejch se zvlast posledni dny pekne utapim. na nic se netesim, umeni a vystavy me ted nezajimaj, koncerty sou mi celkem u pici, kdyz mam jet vlakem, jsem posranej z toho, co se mi zas stane. sem linej delat cokoliv, nebavi me nic, jsem porad doma a cely dny spim, aby ty dny ubihaly rychlejs...ale porad se to vsechno vlece

prázdniny.

letos byly úplně na píču. skoro všichni se na mě vysrali. byl jsem akorát doma.

s baťohem a buznou

myslel jsem, že sem zažil už docela dost šílenejch kaleb, ale to co bylo včera...
radši sem nic psát ani nebudu, páč bych se propad studem! haha. ale asi to stálo za to.

výtvarnej tip:
hustá výstava v karlin studios (sylva brodi, david bohm, hoškovic, josef bolf, ladislava gažiová, vladimír skrepl, marie hladíková, marek ther, igor korpaczewski, anders gronlien...atd. no prostě skoro všichni). líbí.

hudební tip(y):
monster
tak tohle je hodně dobrý. picastro + cat power + julie doiron...

dead elephant bicycle
taky výborný. final fantasy + bright eyes. kenneth patchen je krásný

samuel kklovenhoof
týpek z kapely led er est. zneklidňující elektronika. originál

další si nechám na příště. jenom snad, že 5. srpna vyjde nova deska, v který má prsty conor oberst... ale ne bright eyes nýbrž s kapelou mystic valley band. měl jsem trochu strach, cassadaga mě přeci jenom zas tak nebavila, i když sem si ji nakonec oblíbil. ale na netu můžete vyšťourat záznam z jejich koncertu z mexika a.....bude to stát za to! hrozně se těšim.

there is no home

momentálně si připadám jako největší loser a nula na světě, co nikoho nezajímá. nejezdim teď ani na žádný koncerty a tak. už se mi prostě nechce vždycky někde jen tak postávat a koukat jak se každej s někym baví (a kapely mě většinou moc nebavěj). je to asi i moje vina, páč málokdy za někym přijdu sám, ale už mě to prostě začlo srát. ejtim se teď totálně mimo všechno.






jo a ten obraz nahoře je od daniela pitína.

WE ARE YOUR FRIENDS! YOU'LL NEVER BE ALONE AGAIN, SO COMEOOOOOON!!

jestli ste mě někdy chtěli vidět tančit jako o život, měli ste bejt včera na klídku. ztrapnil jsem se velice, ale co. na to už seru. klídek byl fajn. radio ivo výborný, ventolin klasika, ale bolela mě hlava.. děvčátka geniální jako vždycky no a z cassete jsem viděl jenom kousek, páč jsem chtěl stihnout vlak v 0:56. no nevyšlo to kvůli nějaký šílený holce, co mě zastavila s tím, že se vrátila po čtyřech letech z ibizy a vůbec neví co se děje a jestli nemám trochu perníku. mno tak do mě chvíli něco hustila. vlak jel za šest minut a půlka cesty předemnou. tak sem se vtipně vrátil zpátky, kde zrovna začínali fm kopýtko. no a dál viz první věta. domů jsem se nakonec dostal někdy k šestý ráno. dneska se moc nemůžu hejbat a ne všechno si pamatuju, tak doufám, že ty co tam byli si mě taky moc nepamatujou, eh...
hláška večera: no já jsem minule přemejšlela, jestli seš kluk nebo holka. to emo je na mě někdy trochu složitý.

look at this mess we have made of our lives

založení blogu mě tak nějak vyschýzovalo, že jsem pak vůbec nemoh usnout. asi to beru trochu vážnejš než by se hodilo. no zkoušel jsem teda různý místa po bytě, až jsem to nakonec kolem půl čtvrtý ráno zalomil v obýváku na gauči. a zdál se mi dost divnej sen. ztratil sem se na áčku v metru..všechny stanice se jmenovaly úplně nějak jinak. chvíli jsem tam bloudil a pak jsem narazil na clyde petersena z your heart breaks, jak tam má stánek s tričkama jeho kapely a prodává je. no divný, ale timhle nejapnym úvodem se se chtěl dostat k tomu, že jediný, co ted poslouchám sou právě výborný your heart breaks, stejně výborná kimya dawson a stálice bright eyes no. netočim pořád dokola jenom tyhle tři, ale většinu času vlastně jo. stejně je celkem zajímavý, že mám vždycky období, že se na něčem zaseknu a nepotřebuju nic jinýho. a ty kapely se pořád měněj... kromě těch bright eyes teda. smějte se mi, ale pro mě už nikdy nic lepšího existovat nebude!

jo a těšim se příští pátek do klubu v jelení, kde budou hrát petethepiratesquid... to bude pěknej návrat do minulosti...

for my lucky rose...

mám rád obrazy sylvie brodi. hrozně moc. je v nich všechno. tenhle blog nemá bejt ani tak moc o umění, i když to tak možná zatím vypadá. ale na úvod mi tohle přišlo dobrý. v mým životě je teď právě totiž tolik melancholie, kolik je v obrazech od sylvy.
vlastně ani nevím proč se většinu času utápim v nějakejch depresích a tak. stačej mi maličkosti. pořád se vracim do minulosti s tim, že dřív to bylo lepší. možná, že bylo. rozhodně to bylo jiný. všichni lidi se změnili, vlastně i já...přesto bych to rád všechno o pár let zpátky vrátil.
jít na koncert už pro mě není nic zvláštního, ve většině případů mě to už ani nebaví. ani objevovat nový kapely nebo tak. z hraní na kytaru mám křeče v rukou....
tak po večerech maluju a zas mám pocit, že se cpu někam, kam nepatřím.
snažim se najít nějakej smysl, ale je to čím dál těžší.
tenhle blog bude asi zase pěkná pruda, ale nějak to všechno potřebuju ventilovat ven.